Téma: Obleva
Zvednou oči od novin, až když stojí u jejich plotu. Dívka je mladičká a bože, vypadá tak unaveně a smutně a známě.
„Promiňte,“ řekne Wendell pomalu, „neznáme se náhodou odněkud?“
Přikýne. „Já... mám to na jazyku,“ zašeptá Wendell zmateně.
Dívka si setře slzu hřbetem ruky z tváře, známým gestem, Moničiným gestem. A má Wendellovy vlasy, vlnité, nezkrotné...
… A Monika najednou stojí a drží ji a ze srdce jí klouže balvan ledu a
taje na všechny ty slzy strachu, co za ni nikdy neprolili, protože
nevěděli, protože zapomněli... jak na ni mohli zapomenout?
„Hermiono,“ zašeptá Monika, a to jméno je kouzlo.
Fandom: musím to psát?
Žádné komentáře:
Okomentovat