Docela jako kouzlo

Téma: zámečník

„Vy jste zámečník?“ zeptala se rozčepýřená holčička po skončení prohlídky.
„Ne, já jsem kastelán.“
To ji zmátlo. „Ale staráte se přece o tenhle zámek, ne? Tak byste měl být zámečník!“
Blahosklonně se usmál (první chyba).
„Zámečník se stará o zámky ve dveřích. O zámky a hrady se starají kasteláni.“
„Ale neměli by se kasteláni starat spíš o kostely?“
Zasmál se (druhá chyba), a pak to dorazil úplně, protože pronesl tu větu:
„To pochopíš, až budeš starší.“
Vrhla po něm znechucený pohled a zmizela.

Toho dne nefungoval žádný zámek, který se pokusil otevřít. Bylo to docela jistě jen náhoda.
Jenom náhoda.


Fandom: Harry Potter

Mut

Téma (bonus): P.I.F.K.A. - drabble musí obsahovat vysvětlení této zkratky

Michal si myslí, že babička Klára je dost cool. Má sněhobílé vlasy vyčesané nahoru, v koutku úst dunhillku a umí říkat kurva dvanácti tóny hlasu. A co je vůbec nejvíc super, má tetování. Vzadu na krku. Pět písmen, kostrbatých, jakoby psaných dětskou rukou. P-I-F-K-A.

„To mi tehdy rodiče dali, když jsem s tím přišla. Udělala mi ho kamarádka špendlíkem a tuší.“
„Ale co to znamená?“
Babička zvážní. Chvíli se štrachá ve skříni a pak před něj položí starou sépiovou fotku.
Pět bosých děvčat se směje do objektivu. A pod tím:
Petra – Izabel – Frída – Klára – Aloisie. Terezín 1942.
Nakopeme válce zadek.


Fandom: originální

Vejce nebo dinosaurus

Téma: tření

„Jak se dělají vejce?“ zeptal se Axel a Tomovi zaskočila snídaně. Bylo mu jasné, že Axela nezajímá vaření.
Tomovi byla jasná spousta věcí. Bylo čím dál těžší předstírat opak. (Věděl o vajíčku, schovaném v pokoji. O tom, co snesla Bronte.)
„Axele!“ okřikla saura Agnes. „Co to máš za hloupé otázky?“
„Koukal jsem v akváriu na rybičky, a ty...“
„Ryby se rozmnožují třením,“ poučila ho Agnes.
„To je jako když si ty a Doc třete čumáky o sebe?“
Tom si s Agnes vyměnil pohled. Pak Agnes mávla výhrůžně ocasem a zmizela.

Tom nedojezenou omeletu hodil do koše. Nějak ho přešla chuť.


Poznámka:

Povídku Brontino vejce od Richarda Chwedyka osobně považuji za jeden z nejpůvabnějších textů, jaké jsem kdy četla. Je to zatraceně silný příběh, a přitom velmi něžný.
Inteligentní sauříci byli původně vyvinuti jako biotronické hračky. Děti se k nim taky jako k hračkám chovali, takže spousta z nich zapomenutá někde v koutě umřela hlady, spousta byla ubita, zemřela po pádech nebo dětských "operacích". Po nějaké době se ukázalo, že sauři jsou možná více živí, než se čekalo a začaly pro ně vznikat útočiště, jako je to Tomovo. Jsou to vlastně velké domy, kde žijí i desítky saurů, kteří byli odebráni po různých hrůzných zkušenostech z rodin.
Vědci se o sauříky stále velmi zajímají, protože se zdá, že jsou mnohem inteligentnější, mnohem vnímavější, a také mnohem déle žijí, než se původně čekalo. Ale pořád jsou to hračky, ne? Nemůžou se množit... nebo ano?

Fandom: Brontino vejce

Nemrtvá princezna

Téma: Já nejsem mrtvý!

Varování: není určeno veganům, citlivějším povahám a slabomyslným princům.

První věc, kterou udělám, je, že se pořádně protáhnu. Rakev byla vážně nepohodlná. Hned poté utrhnu princi hlavu. Blbeček, to má za to, že vážně věřil, že si může jenom tak zahrávat se smrtí.
(Mrtví přece obživnout nemůžou, ne doopravdy.)
Pak zmasakruju všech sedm trpaslíků; dám si na tom záležet. Akorát Rejpala zabiju rychle a bezbolestně, protože ten jedinej měl ánunk o tom, jakej je život pes. Chudák malej.
Nakonec se vydám navštívit moji drahou macešku. Její výraz za tu skleněnou rakev stál.
„Myslela jsem, že jsi mrtvá,“ vyhrkne nesmyslně.
„Byla jsem,“ zašklebím se na ni, „ale už to přešlo.“


Fandom: pohádky

Raindrops keep fallin' on my head...

Téma: milionový nápad

Samuel Fox nenáviděl déšť. Kapky ledové vody na hlavě a gumovitý puch vlhkého pršipláště. Jak se nebe začalo mračit, prchal do bezpečí. Mohl si samozřejmě vzít deštník, ale ty obrovské, těžké, neskladné věci mu vadily ještě víc.
„Ty s tím tak naděláš,“ prohlásila žena jednou, když měli někam jít, lilo a Samuel hudral.
Nasoukala se do krinolíny, služka k ní přiskočila a začala jí utahovat korzet, složitou konstrukci z drátů a plátna.
Samuel se pozorně díval, jak se tvar jeho manželky mění, a najednou to měl.

O pár let později se skládací deštníky s „foxovou konstrukcí“ prodávaly po celém světě.


Poznámka:
Jestli Fox skutečně nenáviděl déšť to nevím, ale fakt, že ho k vynálezu skládacího deštníku inspirovaly dámské korzety a krinolíny, je prokázanou historickou skutečností. A myslím, že kdyby mu déšť nelezl na nervy, tak by se neobtěžoval. :)


Fandom: historie 

Sám proti... přesile?

Téma: Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!

Byli všude. Všude! Dusot kopyt, lesk křižáckých pancířů, ostré čepele mečů. Prosmýkám se mezi nimi, rozdávám rány, jako zázrakem jsem zatím žádnou nedostal. Z dálky slyším řev našeho vůdce, že se nemáme bát a nehledět na množství nepřátel – no tomu se to za vozovou hradbou mluví. Proti mně vyráží obrovský voják, výhrůžně mává palcátem, z dálky slyším křik nějaké ženy, cosi mě rýpne do ramene, a pak---

„Petře, vzbuď se!“
„...?“
„V koupelně.“
Sbírám se z gauče a setřásám zbytky snu.
Na umyvadle sedí pavouk.
„Kvůli tomu mě budíš? Křižák, no. Vždyť je jenom jeden.“

Asi bych toho Sapkowského neměl tak žrát.


Fandom: originální

De spectaculis

Téma: hlavu vzhůru!

Vcházím do arény a hned cítím, že tyto hry jsou jiné. Pokud budu dnes poražen, jistojistě zemřu.
Zvedám hlavu, abych spatřil svého soupeře. Překvapeně zírám do Priscovy tváře. Vypadá stejně vyděšeně jako já. To mám bojovat právě s ním? Priscus je přítel...
Ztratím štít – Priscus zahazuje svůj. Pak mu vyrazím z ruky meč. I svůj upustím a bijeme se dál pěstmi. Oči mám plné krve a potu a písku, nevidím, neslyším, nevím, už ani, jestli chci vyhrát... pak nás odtrhnou od sebe.
Zvedáme hlavy k císaři. Zvedá ruce – vyhlašuje nás vítězi oba.
Ani on nemá odvahu postavit se síle příběhu.


Poznámka:
Tady to chce asi delší vysvětlení, protože toto není až tak notoricky známý příběh. Zápas Prisca a Vera je jediný, který známe podrobně - dochovala se Tertullianova báseň, která ho detailně popisuje.
Priscus a Verus byli dva otroci, kteří byli prodáni do gladiátorské školy. Absolvovali spolu výcvik a stali se přáteli. Priscus byl ale později prodán jinam a tak se znovu sešli až na tomto zápase, který byl vrcholem jednoho z prvních dní zahajovacích slavností při otevření Kolosea.
Boj trval tak dlouho a byl tak vyrovnaný, že nakonec císař boj zastavil a prohlásil za víteze oba. Oba tak dostali palmovou ratolest (symbol vítězství) a dřevěný meč (byla jim darována svoboda). Bylo to poprvé a zároveň naposledy, co se toto stalo.


Fandom: Historie 

Noc, která voní

Téma: klepeta

„Byl obrovskej!“
„Ale nebyl!“
„Byl! Měl tááákovýhle klepeta!“
„Kecáš, Bosse, byl to docela obyčejnej rak a jenom tě trochu štípnul.“
„Jo, Bosse hned ječel jak holka!“
Kluci běhali po břehu a vyváděli. My holky jsme s tatínkem uklízeli boudu.
Letos to na Nockenu bylo ještě lepší než obvykle. Chvojí, na kterém jsme leželi, vonělo smůlou a obloha byla plná hvězdiček.
Ráno jsme pak vytahali sítě a moje byla ze všech nejplnější. To budou v Bullerbynu hody. A vůbec nejlepčejší klepítka dostanu já, že jsem toho nalovila nejvíc.
Musím to mamince všecko vyprávět, o racích a chvojí.
A jak voní noc.


Fandom: Děti z Bullerbynu

Kousek sentimentu

Téma: Otisk

Blankytný šálek po mamince
suvenýr z časů - nečasů.
A na dně knoflík, prsten, mince,
pár sponek do vlasů.

Pila z něj léta, ještě loni.
(Jestlipak se jí v nebi zdám?)
Uvařím do něj kávu. Pro ni.
A pít ji budu sám.
 
(Jiří Žáček)

Kde se bere odvaha začínat věci, které nutně musí špatně skončit, to nikdy nechápala. Snad je přirozeností člověka doufat – opečovávat bláznivou naději, že to hezké přebije všechnu tu bolest potom.
Přestože věděla, že ten okamžik přijde, Elfinstonova smrt Minervu těžce zasáhla. Vstoupit naposledy do jeho pracovny bylo nejtěžší. Na stole pořád ležel pergamen s poznámkami a kulatým otiskem hrníčku ranní kávy.

Těch nemnoho studentů, kteří měli v následujících letech příležitost vypít s ní čaj, si mohlo všimnout, že hrnek odkládá vždy přesně do otisku na starém pergamenu na stole pod sklem.
Byl to jediný malý kousek sentimentu, který si dopřála.


Fandom: Harry Potter

Raduitovo velmi brzké poledne

Téma: V pravé poledne

Zvon na Petrově odbyl poledne, i když hodiny ukazovaly zatvrzele jedenáct. V tu chvíli desítky nenechavých rukou začaly chňapat naslepo v otvorech černého čehosi uprostřed náměstí.
„Asi jsem beznadějně zaostalý, ale nepřipadá vám to celé přece jen poněkud frivolní, Raduite?“zeptal se starší pán ve staromódním obleku svého společníka. Ten se uchechtl.
„Dneska je jiná doba, pane Ogilvy. Ale máte pravdu, kdybych tehdy viděl tohle, asi bych se s tou obranou tak nenamáhal.“ Odmlčel se, zatímco úspěšný výherce kuličky křepčil okolo.
„Na druhou stranu, postavili mi tady kousek u Jakuba moc pěkný pomník,“ pochválil, „chudák Torstenson mi ho dodnes závidí.“


Fandom: Historie/originální

Po nocích si pak tiše vrzaly árie

Téma: vrzavé panty

„To mi chcete vážně říct,“ hlesla Anežka trochu zklamaně, „že tím důvodem, proč bylo pro Jodine tak těžké Peccadilla opustit, bylo, že se zasekly dveře?“
„Ano,“ přikývl pan Musikfutteral, „krom toho jim vrzaly panty.“
„Och?“
„Přímo strašlivě. Navíc zcela mimo tóninu. Madam Gigliová kvůli tomu ztropila děsivou scénu v b-moll. Kulisáci je museli naladit a nakonec i všechny ostatní dveře v celé operní budově, dokud se konečně neuklidnila.“
Musikfuterral si zasněně povzdychl. „Ach, veká Gigliová. Operní divy dříve byly takové... plnokrevné," naznačil rukama tvary. „Dneska už je to všechno jinak,“ zamračil se znechuceně, „ani ty dveře už nejsou, co bývaly.“


Fandom: Zeměplocha

Rusalka

Bonusové téma: Smrt v hlubinách (romantická drabble)

Oheň kreslí stíny po stromech, spolužáci jsou opilí a Mara někam zmizela.
„Kde je Mara?“
„Kde by,“ odpoví, „je to rusalka, ne? Běhá po lese a láká poutníky do hlubin.“
Smějí se, pitomci. Rusalka, tu přezdívku jí vymysleli, že má zelené oči a věčně mokré vlasy.
Přitom ona jen miluje tu chladivou vlhkost, když jí pramínek vody stéká po zádech.
Nejhezčí holka z ročníku. Moje Mara.

Stojím na okraji lesa.
„Maro,“ hlesnu nejistě.
„Tady jsem,“ ozve se ze tmy. Vykročím tím směrem.
„Maro?“ volám a pod nohama mi měkce čvachtá bláto.
„Pojď... už jsi skoro u mě.“
A já jdu.
 

 

Fandom: originální, ale musím přiznat velmi volnou inspiraci povídkou Kouzelné vody klín od Catherynne M. Valente.

Šedivá je teorie, zelený strom života

Téma: Kopnutí

K mládí idealismus patří a než jsem potkal Morisse, byl jsem přesvědčen, že zlá zvířata neexistují.
Moriss byl cenný kůň a farmář si to uvědomoval – vybudoval mu dokonce nové stání.
„Dalo práce to tu vybílit, pane Herriot,“ chlubil se pyšně. A pak - „potřebuju, abyste mu vzal krev.“
Vyschlo mi v ústech. Moriss si mě měřil s čirou nenávistí.
Zabodl jsem jehlu. Kůň držel a já si užuž myslel, že to vyšlo--
Tu nohu jsem vůbec neviděl. Jen ampule s krví najednou proletěla vzduchem a roztříštila se o nově omítnutou zeď.
V tu chvíli jsem měl jasno.
Moriss byl prostě parchant.


Fandom: James Herriot

Za všechny slzy, co jsme neprolili

Téma: Obleva

Zvednou oči od novin, až když stojí u jejich plotu. Dívka je mladičká a bože, vypadá tak unaveně a smutně a známě.
„Promiňte,“ řekne Wendell pomalu, „neznáme se náhodou odněkud?“
Přikýne. „Já... mám to na jazyku,“ zašeptá Wendell zmateně.
Dívka si setře slzu hřbetem ruky z tváře, známým gestem, Moničiným gestem. A má Wendellovy vlasy, vlnité, nezkrotné...
… A Monika najednou stojí a drží ji a ze srdce jí klouže balvan ledu a taje na všechny ty slzy strachu, co za ni nikdy neprolili, protože nevěděli, protože zapomněli... jak na ni mohli zapomenout?
„Hermiono,“ zašeptá Monika, a to jméno je kouzlo.


Fandom: musím to psát?

A to skinhead nikdy nezažije!

Téma: Klácení zmijí

„Podívej se na sebe!“ řekla jedna druhé. „Neplníš své povinnosti! Místo, aby ses dramaticky svíjela, tak splihle visíš!“
„Dej mi pokoj,“ zívla druhá, „od toho věčného syčení se mi udělal koutek. Krom toho tady nikdo není.“
„Že mě to nenapadlo,“ zvolala třetí a prověsila se taky.
„Ti mladí dneska,“ zasyčela čtvrtá, „to já když byla hádě..."
„Když tys byla hádě, tak byl Poseidón ještě panic,“ ušklíbla se pátá. Čtvrtá ji chtěla kousnout a trefila se do sedmé.
A za chvíli už byly všechny zmije v sobě.
Medúza si povzdechla. Mít bad hair day bylo v jejím případě opravdu za trest.


Fandom: Antická mytologie

Nenasytná

Téma: Zubatá

Na první pohled vypadala docela nevinně. Teprve když jste byli blízko, mohli jste si všimnout, že má oči trochu příliš černé, vlasy trochu příliš rudé a zuby trochu příliš bílé a ostré.
Byl s ní už spoustu let. Když začali, vypadali snad jako mladí milenci. Dnes by mohla být jeho vnučka.
Dříve miloval to, co po něm chtěla. Nasládlá vůně strachu, tichý výkřik, krev. Ale bylo čím dál těžší držet s ní krok. Slábnul, ale její hlad neutichal. Věděl, že jednoho dne se obrátí proti němu, a pak ho pohltí.
„Půjdeme?“ usmála se.
Sevřel v kapse klubko struny a přikývl.


Fandom: originální

Spojovací článek

Téma: Alfasavec

Profesor Blackthorn si jako mladý archeolog předsevzal, že objeví savce alfa – prasavce, spojovací článek s plazem. Roky cestoval po nalezištích, snášel horko, písek, všelijaké jedovaté potvory, ale - nic.
S léty mu ubývalo nadšení a nakonec se vzdal. V sérii článků zcela odmítl nejdříve existenci spojovacího článku, pak celého vývojového stromu savců a nakonec evoluci vůbec.
Když zemřel, jeho kompletní sbírka připadla muzeu. Včetně nenápadné zkameněliny, kterou mu kdysi věnovali kamarádi na oslavě přijetí na fakultu. Opilý ji hodil na dno skříně, kde už zůstala.
Chlupaté zvířátko s šupinatým ocáskem stočeným pod tělem.
Alfasavec vypadal, že klidně spí.
Už miliony let.


Příběh je zcela smyšlený a veškerá podobnost s jakýmikoli savci, živými či mrtvými, je čístě náhodná.

Fandom: originální

Cestovatelka (aneb jednoaktové drama po větru)

Bonusové téma: do větru; drama

postavy: mistr Explózius - alchymista, lady Hippopotáma - matka, nepřítomná dcera Lewízia – pomocnice alchymistova
scéna: přijímací salon lady H., za oknem je vidět, že fouká silný vítr

Explózius: Jak jsem říkal, Lewízia je vskutku příjemná a bystrá pomocnice. Až na tu drobnou nehodu si na ni nemohu stěžovat.
Lady Hippopotáma: Nehodu, mistře?
Explózius: Ano, jen takové drobné zaškobrtnutí s kotlíkem plným levitačního lektváru. Slečna si jím polila celé popr... popředí.
Lady Hippopotáma (zděšeně): Och, a to měla zrovna nové šaty. Mistře, řekněte, bude to mít nějaký vliv na její budoucnost?
Explózius (opatrně): Inu, jak se to vezme. Dá se říct, že vaše dcera je teď jaksi do větru. Tedy po větru. *vyhlédne z okna a pozoruje meteorologické podmínky* Madam, vyjádřila vaše dcera někdy zájem navštívit severní kraje?


Fandom: originální

Jako by nám četla myšlenky

Téma: Statistika nuda je 

Statistika a predikce, pomyslela si Minerva, dva nejspolehlivější nástroje zkušeného učitele.
Jen díky nim se lze vyhnout zcela neprofesionálnímu šoku. Tedy například:

Učíš-li pana Finnegana, použij před hodinou protivýbušné zaklínadlo. Pamatuj, i voda může hořet.

Chceš-li zajímavou esej, zadej banální téma třídě slečny Láskorádové. Odevzdá práci o něčem úplně jiném, z naprosto neobvyklého úhlu, ale bude to skvělé čtení.

Děje-li se ve škole něco nečekaného a alespoň potenciálně nebezpečného, je nutné vzhledem k tvému postavení potlačit pud sebezáchovy a běžet tím směrem.
A pokud je to opravdu nebezpečné, buď si jistá tím, kdo v tom bude namočený.
Potter, Weasley, Grangerová.


Fandom: Harry Potter

Tradice

Téma: Krášlení

Kousek z příběhu, který snad jednou dopíšu. :)

Říkali tomu Krášlení. O jarním slunovratu vyšel průvod k dubovému háji. Ověsili stromy barevnými pentlemi – jak se vyjímaly na černých větvích plných bledězelených pupenů. Pro mladou Brynu bylo Krášlení nejoblíbenější slavností v roce.
Až do toho jara po vypuknutí Nemoci, kdy rozzuření lidé vyběhli k sadu v neuspořádaném houfu, ozbrojeni žhnoucími pochodněmi. Vítr hnal dým krajem a stáčel ho do šedivých pentlí.
Bryna byla už velmi stará žena, když nový doubek vyrostl dost na to, aby na jeho tenounkou větev pověsila úzkou stužku.
Zemřela s úsměvem na rtech o tři dny později a Daniel jí rudou pentli stočil do dlaní.


Fandom: Černé dřevo

Tempura mutantur

Téma: Ke strojům!

Varování: genderově nevyvážené, odporně sexistické, stereotypy podporující a veskrze fuj!
(To nám to pěkně začíná.)

„Dědo, ze kterýho muzea jste to vyhrabal?“ ušklíbl se mladík z protější sedačky.
„Vyhoďte to a kupte si pořádnej stroj,“ doporučil a zamával svým Kindle 27 supreme edition.
Starý muž se zamračil. Tyhle stroje. Nemají duši a nevoní.
„Páni, to je opravdická knížka?!“ vyjekla zcela jiným tónem dívka přes uličku. Přesedla si vedle něj a naklonila se nad knihu. Hrudník se jí zajímavě vyklenul pod tenkou blůzkou. Štíhlé nohy pod kratičkou sukní slibovaly, že budou až do pasu.
Stařík se přes její hlavu ušklíbl na mladíka se čtečkou.
Časy se mění, stroje vítězí, ale studentky filozofie jsou pořád stejné.
Zaplaťpánbůh.


Fandom: Ze života